Znáte je? Mluví za generaci, do které praxe vkládá velké naděje

V našem předchozím dvojrozhovoru jsme se na budoucnost Fakulty stavební ČVUT a Fakulty stavební VUT podívali očima jejich nových děkanů. Jak to vidí sami studenti?

Štěpán Pala, předseda studentského spolku ŠTUK na Fakultě stavební ČVUT, a Marie Odehnalová, doktorandka a aktivní členka BRIDGE HUB na FAST VUT v Brně, mluví o tom, proč si vybrali právě stavebnictví, co jim dává a bere současné studium, jakou roli podle nich sehrají AI a digitalizace a proč je důležité získávat zkušenosti i mimo posluchárny.

Co vás osobně přivedlo ke stavebnictví? Byla to jasná volba od začátku, nebo spíše náhoda?

Štěpán Pala: Já jsem se jako stavař narodil. Už jako malý jsem na zahradě a na chatě stavěl vlastní domky. Nebudu říkat, že rozhodnutí jít na střední průmyslovku bylo úplně snadné, ale ČVUT byla jasná volba – nikam jinam jsem si přihlášku ani nepodával.

Marie Odehnalová: Pro mě to byla určitě jasná volba. Pocházím ze stavařské rodiny, takže výkresy na kreslení jsem měla k dispozici už odmala. Sama jsem se pro stavárnu rozhodla už na základní škole, kdy se vedle naší školy realizovala nová satelitní výstavba rodinných domů. Kreslila jsem si je a navrhovala vlastní. Bavilo mě to natolik, že jsem nastoupila na stavební průmyslovku v Brně. Po střední škole jsem ani nepřemýšlela o tom, že bych šla studovat jinam než na vysokou školu do Brna.

Jak vypadá typický den studenta stavební fakulty, který k náročnému studiu ještě vede studentský spolek?

Marie Odehnalová: V tomto asi nejsem ideální příklad, protože se moje zájmy tříští mezi několik různých oblastí a žádný den není typický. Tím, že jsem již v doktorském studiu, vypadá můj den jinak. Navštěvuji pár svých předmětů jako studentka, některé předměty sama vyučuji a samozřejmě se věnuji výzkumu. Angažuji se ve studentské komoře, v BRIDGE hubu a působím v dalších třech spolcích mimo fakultu. Do toho občas pracuji na praktických projektech a chci strávit i nějaký čas doma. Můj den je tedy hlavně o dobrém time managementu, abych stihla vše, co potřebuji.

Štěpán Pala: Kromě školy a spolku ještě pracuji v realizační firmě a v zimě učím lyžovat, takže toho mám poměrně dost. Typický den je většinou neustálé balancování na vlnách adrenalinu a únavy, taková dobrovolná, lehce masochistická sinusoida.

Kdybychom se potkali za deset let, jaký projekt nebo úspěch byste chtěli mít na svém účtu?

Štěpán Pala: Chtěl bych mít na svém účtu realizaci mrakodrapu.

Marie Odehnalová: Ráda bych měla vlastní úspěšnou a prosperující firmu, zaměřenou jak na projekci, tak realizaci staveb z přírodě blízkých materiálů. Práce s lidmi, vedení projektů a dobrý management jsou dovednosti potřebné i pro vedení spolku, takže mám dobrý základní kámen pro realizaci svých cílů.

Stavebnictví má často v očích veřejnosti nálepku „tradičního a pomalého“ oboru. Jak ho vidí vaše generace?

Štěpán Pala: Stavebnictví je tradiční obor, ale rozhodně ne pomalý. Dám příklad: technologie osvětlení se každých pět let kompletně mění – nemluvím teď o žárovkách doma, ale o řízení nasvětlování velkých objektů. Úplně stejně jdou dopředu i materiálové novinky, jako jsou různá speciální superpojiva. Dnešní stavařina zkrátka stojí na technologiích a softwaru, které se rychle vyvíjejí. Pokud obor působí na veřejnost jako pomalý, je to zejména kvůli našemu netypickému stavebnímu řízení. To je spíše otázka toho, koho si lidé zvolí do politiky, nikoliv problém stavařiny samotné.

Marie Odehnalová: Doba se mění velmi rychle. I když je reakce na fakultě někdy pomalejší, v praxi to člověk pozná hned, a ve stavařině to platí dvojnásob. Ať už jde o reakce na nové normy, materiály nebo technologie, vše postupuje vpřed. Pokud nechcete zaspat, musíte se adaptovat rychle. Frázi „člověk se učí celý život“ jsem dříve brala jen jako klišé, ale je na ní hodně pravdy. Pokud chceme jít s dobou, musíme se vzdělávat neustále.

Jaké technologie nebo trendy – AI, 3D tisk, robotizace, digitalizace či BIM – vás během studia nejvíce fascinují a kde vidíte jejich největší potenciál?

Marie Odehnalová: Osobní vztah mám právě k BIMu. Měla jsem možnost být součástí pilotního projektu u nás na fakultě a svou bakalářskou i diplomovou práci jsem zpracovávala v týmu simulujícím reálnou praxi. Spolupracovali jsme napříč obory – projektanti pozemních staveb, statici i TZB specialisté. Aby vše fungovalo, museli jsme pracovat v BIMu a sdílet podklady v CDE prostředí. V praxi už to sice není taková novinka jako na univerzitě, ale rozhodně jde o základ, který by si z vysoké školy měl odnést každý.

Co se týče AI, její vývoj je tak rychlý, že mám občas pocit, že jsem pozadu. Platí však, že AI je dobrý sluha, ale zlý pán. Využívat ji jako asistentku pro rešerše nebo psaní technických zpráv ocení každý z nás. Nechat ji tvořit kompletně za nás je ale hazard – za finálním návrhem by měl vždy stát člověk.

Štěpán Pala: Největší potenciál vidím v optimalizaci přípravy a v digitalizaci. Jakýkoliv matematický proces navázaný na data se dá optimalizovat. Dnes už máme velmi dobré nástroje pro jednotlivé profese, které stavařům usnadňují práci, ale jsou stále dost roztříštěné. Až se najde systém, který tyto oddělené části propojí do jednoho fungujícího celku, posune to stavebnictví k rychlejším a přesnějším výsledkům.

Nabízí se říct, že i k levnějšímu? To, co díky optimalizaci ušetříte, obratem vrátíte zpět do oběhu a znovu proinvestujete. Nastartuje se tak růstový trend s exponenciálním potenciálem.

Změnil se váš pohled na udržitelnost a ekologii ve stavitelství od chvíle, kdy jste nastoupili na fakultu?

Štěpán Pala: Určitě se změnil, ale hlavně díky praxi, ne jen škole. Jakmile vám betonárka řekne, že nemá vodu, fakt vám to změní pohled na ekologii.

Marie Odehnalová: Když jsem nastupovala na FAST, otevíral se nový program Environmentálně vyspělé budovy. Bohužel tehdy tento obor nebyl nijak zvlášť propagovaný. Dodnes mě mrzí, že jsem na něj přestoupila až na magisterské studium, protože je to přesně to, co jsem hledala.

Můj pohled se tedy během studia výrazně posunul. Myslím, že naše generace je v tomto jiná. Postupně si začínáme uvědomovat, že máme jen jednu planetu Zemi, a témata udržitelnosti a ekologie rezonují v našich životech. O to víc mě ale mrzí, že od letošního září už studenti nemají možnost do tohoto programu nastoupit, jelikož se pro bakalářské studium zrušil. To byl podle mě docela krok zpátky.

Teorie nestačí. Rozhoduje zkušenost

Jak dobře podle vás současná výuka připravuje studenty na reálné výzvy v praxi? Co vám na škole dává největší smysl a co naopak chybí?

Štěpán Pala: Každý si ze studia odnese něco jiného a je to tak v pořádku. Stavárna z vás má udělat inženýra a poskytnout vhled do všeho, a to, že to dělá, je naprosto správně. Myslím, že na reálné výzvy připravuje dobře, akorát to není jednoduchá škola a s tou výzvou se musíte poprat.

Někdo může nadávat, že něco nikdy nepoužije, a částečně má pravdu, ale vždycky se najde student, který to nakonec využije. Na škole mi dává největší smysl potkávat se s podobně smýšlejícími spolužáky a přáteli. Co mi nejvíc chybí, jsou kvalitní učitelé a zejména kvalitní podklady.

Marie Odehnalová: Chybí mi povinná praxe na největším studijním oboru. Každý by si tuto reálnou zkušenost měl vyzkoušet již během školy, protože praxe dá člověku nesrovnatelně více než jen teoretické řešení příkladů.

Co naopak oceňuji, je veletrh pracovních příležitostí FAST JOB DAY přímo na fakultě. Přijede stovka firem nabízejících praxe i stáže a studenti mají možnost se do praxe vydat. Přesto se ale najde spousta studentů, kteří se nedokopou k tomu jít během studia do praxe, což je škoda.

Home office, dobré kafe – a smysluplná práce

Jaká jsou očekávání vaší generace od prvního zaměstnavatele? Rozhoduje plat, firemní kultura, moderní technologie nebo smysluplnost projektů?

Marie Odehnalová: Skoro bych řekla, že první věc, co hodně lidí zajímá, je, jestli firma nabízí home office nebo jestli je v kanceláři dobré kafe. Určitě se rozhodujeme i podle toho, v jakém programu firma pracuje. A samozřejmě peníze jsou vždy až na prvním místě.

Stavební sektor, nebo minimálně projektanti, jsou myslím docela podfinancovaní. Naše generace by s tím, jaké jsou ceny bydlení, ale celkově všeho, chtěla možná vyšší nástupní plat. Je to ale o zkušenostech a šikovnosti, takže ti, co se na praxi připravovali už během studia, mají rozhodně výhodu.

Štěpán Pala: Já jsem svému prvnímu zaměstnavateli na rovinu řekl, že mě nezajímá, kolik dostanu zaplaceno – hlavně když budu dělat něco zajímavého a smysluplného se solidními lidmi a že se něco nového naučím.

Studentský spolek jako druhá učebna

ŠTUK na ČVUT má silnou tradici, BRIDGE hub na VUT je naopak relativně nové seskupení. V čem vidíte největší přínos studentských spolků pro běžného studenta stavebnictví?

Štěpán Pala: ŠTUK zajišťuje, že se na fakultě něco děje a že studium není jen o tom jít na přednášku a cvičení a pak jet domů. Jsou to akce, lidé okolo a zážitky, které z fakulty dělají něco víc než jen místo, kam chodíte na zkoušky.

Marie Odehnalová: BRIDGE hub je docela čerstvé seskupení aktivních studentů. Snažíme se tvořit komunitu na fakultě a propojovat, neboli dělat pomyslný most mezi jednotlivými obory. Momentálně se soustředíme spíš na volnočasové aktivity pro studenty a to další nás doufám ještě čeká.

Co vás práce ve spolku naučila o vedení lidí, organizaci a stavební komunitě, co byste se na přednáškách nikdy nedozvěděli?

Marie Odehnalová: I když si myslíte, že je něco jasné, nikdy to jasné není. Vždy je potřeba popsat vše co nejvíce dopodrobna. Největší kámen úrazu je vždy špatná komunikace. A je jedno, jestli je to ve škole, ve spolku, nebo na stavbě. Tohle je něco, co se stále učím, a spolek mě nutí se v tom zlepšovat, protože bez dobré komunikace nemůže spolek dobře fungovat.

Štěpán Pala: Naučila mě zorganizovat si akci od začátku do konce – a tahle zkušenost je nepřenositelná. Na přednášce vám mohou vykládat o organizaci a organizační struktuře ledacos, ale zkusit si to sám na vlastní kůži je úplně jiná disciplína.

Co byste vzkázali středoškolákům, kteří zvažují, zda má dnes smysl jít studovat stavebnictví?

Marie Odehnalová: I když se stavařina na první dojem jeví jako extrémně těžký obor, je vlastně hrozně intuitivní a je všude kolem nás. Máte nepřeberné množství inspirace tvořit něco dalšího nebo vlastního. Když už se do toho jednou dostanete, tak vás to pohltí a poznáte, že tohle bylo to správné rozhodnutí, kam v životě směřovat.

Štěpán Pala: Když půjdeš dělat stavařinu, budeš dělat smysluplné věci, budeš nenahraditelný a každá věc je svým způsobem originální výtvor – a díky tomu budeš svobodný.

A jak bude vypadat stavebnictví v roce 2035?

Jedno slovo nebo krátká věta: Čím bude podle vás stavebnictví v roce 2035 charakteristické?

Štěpán Pala: Digitálně propojené.

Marie Odehnalová: Snad šetrnější k životnímu prostředí.