1876 - 2022 Příběh z cihel

Cihly se vyrábí stovky let. 

Věřím, že si najdou uplatnění i v časech automatizace a robotizace, říká Jan Smola

Společnost HELUZ provozuje čtyři závody ve třech lokalitách. K původnímu závodu v Dolním Bukovsku byly postupně zakoupeny závody v Hevlíně a v Libochovicích. V roce 2009 byl uveden do provozu plně automatizovaný závod na výrobu cihel, který je největší a nejmodernější ve střední Evropě. 

„Mimo jiné se zde vyrábí i takzvaně „nejteplejší“ evropské cihly HELUZ FAMILY 50 2in1 broušená. Cihla má integrovanou tepelnou izolaci, což znamená, že ji nemusíte dodatečně zateplovat. Z pohledu tepelné techniky tak splňovala dnešní požadavky už o více jak deset let dříve,“ vysvětluje Jan Smola, CEO HELUZ GROUP v rozhovoru.

Proč jste se rozhodli modernizovat cihelnu Hevlín?

Modernizovali jsme všechny své cihelny a stále v tom pokračujeme. Hevlín je výjimečný tím, že vedle stávajícího závodu postaveného v minulém století vyrostl závod zcela nový, tzv. na zelené louce. Tato investice nám umožnila trvale pokrýt vysokou poptávku po našich výrobcích a uspokojit tak potřeby zákazníků. Současně se nám podařilo využít nejmodernějších poznatků ve výrobě tenkostěnných cihel a při zachování vysoké efektivity výroby produkovat cihly s vysokou přidanou hodnotou. Pochopitelně by nebylo možné realizovat tento záměr bez zajištění dostatečného množství vstupní suroviny – vysoce kvalitní cihlářské hlíny. I z tohoto důvodu byla vybrána hevlínská lokalita pro tuto investici, protože právě zde je tato podmínka bezezbytku splněna.

 

Jaká rozhodnutí stála před tím dát se cestou automatizace?

V oblasti automatizace vidíme budoucnost. Žijeme v době, kdy je vcelku jednoduché pořídit automatizované linky i technologie a současně je nesmírně neefektivní nahrazovat jejich možnosti těžkou lidskou prací. Vždy jsme se snažili vytvářet našim zaměstnancům co možná nejlepší pracovní prostředí, těžkou manuální práci nahrazovat stroji a potenciál lidí využít v oblastech, kde stroje zatím zaostávají.

 

Jakou má cihlářský průmysl budoucnost? Jaké budou cihly za 10 let? Budou? Teď, když je tady 3D tisk betonu a jiné procesy (tisk z recyklátů)?

Cihly se vyráběly stovky let před námi a věřím, že najdou své uplatnění i v budoucnu. A to zejména proto, že ty stávající v mnoha ohledech předběhly svou dobu. Jak jsme se již mohli v minulosti opakovaně přesvědčit, pálený keramický střep je nadčasový materiál. Současně, na rozdíl od prefabrikace a automatizované výstavby, umožňují cihly a z nich vyvinutý modulární systém vysokou míru variability, architektonické invence a originality.

 

Cihlárna a ekologie - jak to jde dohromady? 

Náš hlavní výrobní program je na zdravém životním prostředí postavený již ze své podstaty – cihly jsou vyrobeny z přírodních materiálů a řadí se k výrobkům, které životní prostředí zatěžují jen minimálně. Cihly můžeme bez nadsázky řadit k ověřeným trvale udržitelným materiálům, protože se používají stovky let a je z nich postavena většina domů v Evropě. Je potřeba říci, že i přesto, že se cihly vypalují, patří k materiálům s nízkou uhlíkovou stopou (LCA), která odráží celkové energetické nároky v průběhu celého životního cyklu.

Díky vlastnímu intenzivnímu vývoji vyrábíme cihly s vysokými tepelněizolačními parametry pro nízkoenergetické a pasivní domy. A právě následná nízká spotřeba energie po celou dobu využívání stavby zajišťuje malou zátěž pro životní prostředí. Toto ukázala i studie o dopadech na životní prostředí zpracovaná VŠCHT v Praze, kdy se porovnávala cihlostavba s dřevostavbou. Jednoznačným poselstvím této studie je to, že nejvýraznější dopady na životní prostředí má energetická náročnost objektu během jeho používání, protože za modelovaných 50 let užívání stavby tvoří přibližně 90 procent dopadů na životní prostředí právě užívání stavby a zbytek tvoří dopady na samotnou stavbu domu a jeho likvidaci. Ze studie tedy vyplynulo, že není v podstatě rozdíl, z čeho stavbu stavíte, ale jak je úsporná. Kromě toho platí, že čím je stavba trvanlivější, tím menší bude mít dopady na životní prostředí.

Jak je to s recyklací cihel? Existuje ve vaší branži tzv. reusing nebo upcycling? Kam se ubírá demoliční odpad ze zděných konstrukcí a kde nachází své další využití? Existuje nějaká strategie, co se bude dít s cihlami, které v sobě mají integrovaný polystyren nebo vatu? Nebude to klást extrémně vysoké nároky na recyklaci?

 

Ano, cihly lze samozřejmě recyklovat. V naší branži lze s úspěchem použít reusing i upcycling, ale pouze u plných cihel, jejichž získání a očištění od malty a omítky ze starých budov, kde se nepoužívaly příliš kvalitní malty ani omítky, je poměrně snadné a cihla se při tom nepoškodí. Nové budovy, které používají výrazně kvalitnější malty a omítky a tenkostěnné tepelněizolační cihly, neumožní ani jedno, ani druhé. Až přijde čas na jejich demolici, tj. za sto a více let (vysoká životnost je veliká environmentální výhoda cihel), pak budou muset být cihly podrceny a polystyren z nich separován. Dnes by se drcené cihly použily nejčastěji na zásypy nebo jako částečná náhrada kameniva, a polystyren by se využil jako energetický zdroj. Ale za sto let může být jejich využití jiné. Určitě ale běžně používané výplně v cihlách (EPS, MW, PUR) nepředstavují žádný ekologický problém. Tyto plněné cihly jsou podle Katalogu odpadů zatříděny pod kódem 17 09 04 a nejsou klasifikovány jako nebezpečný odpad, jak se často mylně prezentuje.

 

Stavba – to je spousta sekání a vrtání – všelijakých drážek na elektřinu, vodu, plyn a další rozvody. Je to tak trochu cesta stavění „přidat a odebrat“. Je reálné při dnešním stavu digitalizace vytvářet cihly s drážkami na všechny možné rozvody, aby se na stavbě už sekat do zdi nemuselo?

 

Dnes se cihly vyrábějí ve velkých sériích, aby jejich produkce byla co nejekonomičtější. Neumím si zatím představit, že by každá cihla byla unikátní podle jejího určení ve stavbě. Ale může to přijít. Mezikrokem by ale mohla být prefabrikace, při které by se všechny instalační drážky udělaly v továrně při výrobě panelu, a na stavbě by se už nic nesekalo.

 

Bude se stavba domů více přesouvat pod střechu a na místě se budou k sobě montovat už jen velké prefabrikované celky? Je to budoucnost nebo utopie? Budeme zedníky a tesaře potřebovat stále?

 

Myslím si, že na tuto otázku nelze odpovědět jednoznačně. Oba tyto přístupy mají svá pro a proti. Pokud se budeme bavit o výstavbě velkých sídelních center, dovedu si představit vyšší míru využití prefabrikace a automatizace. Výsledkem bude uniformní obydlí, podobně jako známe velká sídliště stavěná zejména ve druhé polovině minulého století. Nic proti tomu, zcela jistě z velké části splnila svůj účel a vyrostlo v nich mnoho generací.

Na druhou stranu věřím, že vlastnické bydlení a individuální potřeby nebudou nikdy zcela potlačeny. Že touha strávit svůj život v domě, který bude odrážet naši individualitu a specifické požadavky jednotlivce, zajistí prosperitu materiálům, které ze své podstaty mohou těmto přáním vyhovět.

Ano, myslím si, že i v budoucnu budeme potřebovat zedníky, tesaře a materiály, které nebudou vyžadovat nechtěné kompromisy a zvládnou se přizpůsobit našim představám.

Stavebnictví dlouhodobě trápí například nedostatek kvalifikované pracovní síly – to asi není problém vašich provozoven, ale když nemá kdo stavět, doléhá tento problém na vás také? Staví si lidé domy více svépomocí?

 

Vzhledem k tomu, že i sebelepší materiál je přínosem pro stavbu, jen pokud je správně použit, značnou pozornost věnujeme jak prezentaci novinek odborné veřejnosti, tak spolupráci se středními školami a odbornými učilišti při výchově budoucích profesionálů. Za tímto účelem společnost HELUZ vyvinula a ve spolupráci s dalšími významnými výrobci stavebních materiálů zdarma poskytuje odborným učilištím a středním průmyslovým školám internetovou on-line cvičební aplikaci Stawebnice a software pro výuku správných postupů stavění ve 3D virtuální realitě.

Dále je společnost HELUZ hlavním partnerem mezinárodní soutěže Řemeslo/SKILL pro budoucí zednické mistry. Je sama také pořadatelem studentské soutěže HELUZ LEVEL UP!, která je určena pro studenty třetích ročníků středních průmyslových škol stavebních, obor pozemní stavby.

 

Kdybyste si mohl vybrat jednu věc, která je největším nepřítelem pro vaše podnikání v cihlářském průmyslu, co by to bylo? Vím, že teď je to asi energie a plyn, ale spíše mi jde o to, jestli je nějaký dlouhodobý problém, který byste si přál vyřešit?

 

Asi největším naším nepřítelem je sklon společnosti ke zkratkám. Unáhlené závěry bez přemýšlení nad podstatou problémů vedou k tomu, že se setkáváme s celou řadou nepravd a zkreslení. Jako příklad bych uvedl notoricky známý program Zelená úsporám. V zásadě se stal tento projekt synonymem pro kontaktní zateplování budov a dle mého názoru to je obrovská škoda. Zejména proto, že tak to vůbec nebylo myšleno a Zelená úsporám stejně jako zateplení podporuje jednovrstvé konstrukce. V médiích slýcháme, že je třeba zateplovat, ale už nikdo nehovoří o tom, že lze stavět tak, abychom zateplovat nemuseli.

Chápu, že pro renovaci stávajících budov je kontaktní zateplení dobrou šancí na prodloužení jejich životnosti. Ale bavíme-li se o nové výstavbě, je realita zcela odlišná. Dnešní, a to nejen naše, moderní materiály umožňují nízkoenergetickou či pasivní výstavbu, bez použití kontaktního zateplení. Jejich použití snižuje technologickou náročnost nové výstavby, zrychluje ji a zajišťuje vyšší přidanou hodnotu. Myslím si, že je třeba zvážit, jestli více nepodporovat materiály, které dosahují srovnatelných tepelněizolačních vlastností a současně nabízejí mnoho dalších výhod, a to včetně nižšího zatížení životního prostředí. Zvláště pak, když lze snadno prokázat, že konečná cena obou řešení se nijak zvlášť neliší.

Historie cihláren Heluz

Tradice cihlárem rodu Řehořů v Dolním Bukovsku sahá do roku 1876. Po znárodnění (1950) byla rodině zakladatele vrácena až v roce 1992, kdy se majitelem stal pan Vladimír Heluz. V současné době se do řízení společnosti zapojila již šestá generace, jeho synové Roman a Michal Heluzovi. 

Jan Řehoř v Dolním Bukovsku postavil první žárovou pec a z vytěžené hlíny vypálil první cihly. Z výkazu nemocenského pojištění se nám podařilo zjistit, že v roce 1895 pra­covalo v cihelně 8 mužů a 10 žen. Veškerou práci dělali ručně. Hlínu kopali krumpáčem, po navlhčení vodou ji šlapali bosýma nohama a ručně udusali do dřevěných forem. Vyražené plné cihly se sušily proudícím vzduchem v prostorných kolnách.

První modernizace přišla koncem století - na místě staré cihelny postavili čtrnáctikomorovou kruhovou pec s 36 metrů vysokým komínem. Vysoký tovární komín výrazně zasáhl do vzhledu krajiny. 

Už zdáli bylo každému jasné, že se uprostřed polí rozvíjí moderní průmyslová výroba. Brzy nato přibyla další dominanta – 33 metrů vysoký komín parního stroje. Lisování    plných cihel a střešních tašek (bobrovek) bylo  zmechanizováno.

V této době dochází ke značnému zvyšování výroby. Cihly a tašky označené písmenem Ř jsou na koňských potazích rozváženy do širokého okolí, hlavně do Veselí nad Lužnicí nebo Mezimostí nad Nežárkou. 

Kvalita starých cihel a tašek překvapuje dodnes, neboť jsou stále používány, zejména při adaptacích selských usedlostí. Za jejich vysokou jakostí stojí především dokonalé zpracování suroviny, která se haldovala a přes zimu nechávala odležet. Před lisováním pak byla ještě řádně prošlapána. V období první republiky byla těžba cihlářské hlíny zmodernizována. Krumpáče nahradil korečkový bagr na elektrický pohon a k lisu se hlína dopravovala v kolejových vozících.