A co děti? Budou stavět?

Rozhovor s Tadeášem Salabou, organizátorem Technologické Gramotnosti

Gramotnost je edukační projekt, školám ho nabízíte zdarma. Je o něj zájem? Předpokládám, že od roku 2014 a po úspěchu s energetickou gramotností, byl start TeGram (Technologická gramotnost) mnohem jednodušší. 

Zájem je, ale musíte ho dokázat vytvořit. Kolegyně hledá školy (jednu po druhé) na internetu a snaží se dostat telefon a email na učitele matematiky/fyziky a oslovovat je s naší nabídkou. Z např. 10 odeslaných emailů se nám zaregistrují cca 2-3 školy, ostatní o naši přednášku, byť je zdarma, nemají zájem. Tím, že to děláme opravdu dlouho, tak už máme vytvořený robustní systém, který nám pomáhá vše organizovat a udržovat se školami dobré vztahy. Vše si díky tomu evidujeme a máme pod kontrolou.

Výsledků průzkumu za roky 2018-2021 ukazují, že 40 % mladých lidí neuvažuje o studiu technických oborů. Ti, co inklinují k technickému směru, mají jasno - není třeba je přesvědčovat. Co ale dá vaše prezentace těm 40%, kteří ví, že technologie nejsou pro ně?

Ten výzkum upozorňuje na dvě zajímavé hodnoty: 40 % studentů uvádí, že neví, co chtějí studovat a co by je mohlo bavit - lidově řečeno se “tak nějak hledají”. Zároveň ale nám 11 % studentů říká, že jim naše přednáška změnila vnímání technologií. Pokud to tyto dvě hodnoty sečtu, tak zhruba 50 % studentů je stále “formovatelných”, což je velmi významná část. Asi to kopíruje moderní svět mnoha příležitostí, že v samotném základu ani pořádně nevíme, co by nás mohlo bavit a čemu se chceme věnovat. Jen doplním, že statistika vychází z cca 1200 respondentů.

Vaše projekty mají jeden zásadní společný rys/kvalitu - lektoři technické gramotnosti jsou studenti oborů, o kterých přednášejí. Jak žáci ZŠ a studenti SŠ vnímají vaše lektory? Je nízký věkový rozdíl opravdu výhodou?

Tohle je naprosto prioritní a klíčové. Mít mladé lektory, kteří jsou o rok či dva starší než studenti, kterým přednášejí, přináší úplně jiný přístup k vnímání toho, o čem se posléze diskutuje. Studenti je přímo “hltají”, vše je pro ně srozumitelnější a lépe to chápou … Upozorňovat na novinky v technickém světě musí mladí. 

Tohle je záludná otázka, ale přece ji položím - co vlastně mladí lidé očekávají od života? A připravuje je na to škola? Jde mi o to, jak se rozhodují o svém studiu, o svém budoucím povolání? Vnímáte z vašich přednášek zájem o dění kolem sebe? Které z témat nejvíc rezonují?

Těžko říct, ale doba se hodně změnila. A pokud si myslíte, že to je přirozené, tak bych rád sdělil jeden náš konkrétní příklad s tvorbou nového projektu Klimatická gramotnost. Pozvali jsme  několik SŠ studentů, kteří nám s tím pomáhají a jejich problémy a přání jsou na míle vzdálené tomu, jak na to nahlížíme my nebo než jsme nahlíželi před  15 lety, kdy jsme byli v jejich věku. Reálně už pro to mají i nové definice jako např. “klimatická deprese”, což vyjadřuje jejich pocit i rozhodnutí, že nechtějí mít děti, protože se reálně obávají o kvalitu planety, na které žijeme. Těchto lidí je více než 20 procent, takže to není nic, co bychom měli přehlížet. A co se týče toho, jak je škola připravuje do života, tak to si asi dokážeme všichni představit.  Škola musí - bohužel - řešit spousty jiných problémů a dost často ty nejzásadnější jdou mimo ni. Ale pozor, jen bych byl nerad, aby to vyznělo, že za vše může škola. Naopak - školy se dost často snaží, ale jsou zahlcené obrovskou mírou byrokracie a nelogičností požadavků.

Momentálně připravujete Klimatickou gramotnost - ohromně důležité a zajímavé téma pro mladé lidi. Můžete něco prozradit o této prezentaci?

Tento projekt bude hodně jiný. Chceme, aby jej vytvořili právě studenti. Uvědomili jsme si, že my jim opravdu nedáme to, co oni potřebují - proto je musíme aktivovat a dát jim potřebné know how. Proto budou vznikat konference o klimatu nebo třeba podcasty, které budou primárně informovat o problémech, které mladí prožívají.

Pojďme se podívat na stavebnictví - obor, který je spojován s určitou rezistencí vůči transformaci. Přesto technologie nastupují i zde - digitalizace, automatizace a robotizace pronikají  do stavebnictví a přinášejí změny - například nové pracovní pozice  a také mnohem větší příležitosti pro ženy. Proto je důležité o stavebnictví mluvit a popisovat vývoj, ukazovat možnosti a směr, kterým se moderní stavebnictví ubírá. Jak vnímáte jiné technické obory a jejich účast na vzdělávání nové generace?

Odpověď je z velké míry v předchozích bodech. My víme, že 50 % studentů “se hledá”, a naší rolí je jim ukázat, co dnešní doba nabízí a co by je mohlo bavit a naplňovat jejich ambice. Myslím, že technika a stavebnictví obecně představují dlouhodobý proces, který se nikdy nezastaví. 

Asi mi dáte za pravdu, že velmi málo lidí se věnuje opravdu tomu, co vystudovali, a to je přesně to, že málokdo ví, co chce dělat. Já to ostatně také stále nevím, jen jdu cestou toho, co mě v tuto chvíli naplňuje a baví. Naší rolí je ukázat studentům co nejvíce možností, inspirovat je, aby se dokázali nadchnout a třeba i sami sebe v dané roli představit. Jen díky tomu mohou přijít na to, co by je mohlo dlouhodobě naplňovat a profesně uspokojit.

Poslední otázka se týká financování projektů - není to drahé? Narážím na to, že na firmy (ve stavebnictví) tlačí krize, stagnace. Proč by měli investovat do popularizace stavebnictví? Proč to nedělá stát? Pokuste se porovnat situaci s firmami, které mohutně investují do vzdělávání, jako je např. Škoda Auto (Hlavní partner Technologické gramotnosti).

Velké firmy, se kterými spolupracujeme - ČEZ, ŠKODA AUTO, SEVEN ENERGY, GASNET, si uvědomují, že technici nejsou a ani tak rychle nebudou. Zároveň ví, že jich budou hodně potřebovat. Proto musí soupeřit mezi sebou a šikovné lidi si “přetahují”. No a samozřejmě šikovné lidi musí dobře zaplatit, aby si je udrželi. Tím roste poptávka a vyšší cena po vzdělaných lidech. Proto se jim vyplatí dlouhodobě investovat do reputace a vzdělání tak, že si to prostě zařídí sami. Je naivní si myslet, že mi to přinese více lidí do firmy okamžitě, protože tak tomu není. Ale zvyšuju si tím dlouhodobě svoji pozici na trhu tím, že svoji firmu dělám známou a populární v očích široké veřejnosti a mladí lidé si ji dokáží spojit s tím, co vyrábí. Když se v naší společnosti nepodaří motivovat či inspirovat mladé lidi k tomu, aby šli studovat stavebnictví, budou si stále myslet, že stavebnictví jsou jenom cihly, malta a panel. Tak tomu naštěstí už dávno není.

Technologická gramotnost není váš první projekt. Úplně prvním byla Energetická gramotnost. Jak vznikl ten nápad? A kolik lidí se podílí na samotné přípravě a  prezentacích projektu?

Nápad pochází od mojí partnerky Adély Holasové, se kterou jsem se seznámil na fakultě elektrotechnické a kde na projektu Energetická gramotnost pracovala v rámci školního semináře. Tím, že jsme studovali energetiku, viděli jsme, že jen velmi malá hrstka lidí chápe, jak funguje přenosová soustava nebo energetický mix v ČR. Proto se Adéla rozhodla nastartovat projekt, který si bude klást za cíl edukaci v této problematice - chtěli jsme primárně navštívit ZŠ, což jsme také udělali a poté jsme nastartovali i přednášku pro SŠ. Projekt byl na začátku financován elektrotechnickou fakultou, ale později se podařilo přidat na palubu silného partnera ČEPS. Tímto jsme byli schopni posunout celý projekt na vyšší úroveň. V roce 2019 jsme po konzultaci s ČVUT nastartovali další projekt Technologická gramotnost, který názorně dětem vysvětluje, že i technika je “cool a sexy” oborem. Chceme tím reagovat na pokles zájmu o technické obory a zároveň informovat o nových trendech a možnostech, které nabízí technické obory. Málokdo si uvědomuje, jak úzce je spjatý svět techniky se společenským světem.

V tuto chvíli oba projekty zaměstnávají 4 lidi na plný úvazek. Většinu věcí, které sami nedokážeme zvládnout, jako je grafika, identita, vizuál, some, IT, účetnictví apod.,

si zajišťujeme spolupráci s třetími stranami. Celkově máme v obou projektech cca 55-60 lektorů, kteří jsou z ČVUT, VUT nebo VŠB. Někteří jsou např. z TUL nebo z Budějovic. Snažíme se geograficky pokrýt celou ČR. Nejde tedy o projekt, který je dostupný jen v hlavním městě. Naopak, lektoři vyjedou na kteroukoli školu nezávisle na velikosti města.